?. – ?. června 2025
Cisterciácké noci s Osadou – 7. – 8. června 2024
Předprodej začíná 17. května
Na začátku března jsem si stěžovala, že nemám hotový scénář a dnes je první květen a považte, už 17. bude zahájen předprodej. Ale vezmeme to popořadě. S opatem Celestýnem Stoyem jsme se už seznámili. Letošní noční prohlídky ale budou opatů plné, zejména těch budoucích.
Začněme tedy Silvestrem Hetzrem.
Silvester Hetzer (též Silvestrus, 30. června 1690, Blšany u Žatce – 30. června 1755) byl v letech 1748–1755 opat cisterciáckého kláštera v Plasích.
Po absolvování koleje sv. Bernarda v Praze prošel plaským noviciátem pod vedením P. Benedikta Scheppela. Následně se stal kantorem a učitelem noviců. Několik let působil jako kralovický farář. Plaským opatem byl zvolen 26. října 1748.
V letech 1748–1751 nechal postavit v Hodyni velkou barokní kapli sv. Jana Křtitele.
Od roku 1752 nechal téměř od základů znovu vystavět hospodářský dvůr Lednice, stavba byla dokončena až za jeho nástupce Fortunáta Hartmanna.
Roku 1753 nechal postavit v hospodářském dvoře Třemošnice novou mléčnici.
Opat Hetzer si funkci opata užil pouhých 7 let a pak ho vystřídal Fortunát Hartmann. Za 24 let se toho dalo stihnout přece jen trošku víc, že? Jeho osobní znak -kotvu-jste možná na některé z vyjmenovaných stavbách tady v okolí zahlédli. Seznamte se tedy s Fortunátem Hartmannem, předposledním opatem plaským…
Fortunát Hartmann, předposlední opat plaský
Fortunát Hartmann, křtěný Jan Ondřej, někdy též Fortunatus (12. srpna 1714 Plzeň[1] – 10. srpna 1779 Plasy), byl od roku 1755 do své smrti opatem cisterciáckého kláštera v Plasích.
Plzeňský rodák složil profesní slib do rukou plaského opata Evžena Tyttla v srpnu 1732. V Plasích studoval na domácím studiu morální teologii, v roce 1736 se podílel na sepsání gratulačního sborníku básní při příležitosti dokončení stavby konventu a 50. jubilea složení řeholních slibů opata Tyttla. Později Hartmann profesorem filozofie v Praze. Poté se vrátil do Plas, kde se stal nejprve převorem a od roku 1755 až do své smrti opatem. V roce 1764 byl zvolen vizitátorem a generálním vikářem řádu v Čechách a na Moravě.
Za jeho vlády se zvětšilo klášterní panství a byla dokončena stavba Mariánské Týnice, ke které přispěl především výstavbou samotného proboštství a výzdobou kostela.
- dokončil stavbu nového dvora v Lomanech
- v první polovině své vlády barokně nechal přestavit hospodářský dvůr Třemošnice
- v letech 1756–1757 nechal opravit a přestavět v barokním stylu budovu proboštství v České Lípě
- v roce 1757 koupil panství a zámek v Dolní Bělé, získal tak mimo jiné dvory Tlucná a Vrtba
- následujícího roku nechal naproti dvoru v Tlucné vystavět nový ovčín, později přebudoval i starý dvůr
- také roku 1758 nechal u silnice mezi Trojany a Hadačkou postavit Olšanskou myslivnu
- ve dvoře Vrtba nechal v roce 1761 postavit novou stodolu a možná ještě další budovy
- roku 1764 dokončil přestavbu dvora v Lednici
- nechal opravit kapli sv. Jana Křtitele v kaceřovském zámku
- v roce 1766 nechal postavit velkou stodola v areálu starého zámeckého dvora v Dolní Bělé
- v roce 1769 nechal opravil hospodářský dvůr Kalec
Opat Celestýn Stoy
Březen se pomalu blíží do své poloviny, a mnozí začínají pociťovat vzrušení a nervozitu. Co se děje se mnou? Mně se pro změnu rozsvítily mozkové závity a snažím se přivolat múzu, abych konečně vyplodila scénář na letošní noční prohlídky, které se sice pomalu, ale jistě blíží. Mám dobré zprávy – od loňského roku už mám něco hotového. Avšak minulý týden jsem částečně upravila text. Jak to znáte, člověk plánuje a herci mění.
Cisterciácké noci jako seriál
Od šesté nocí roku 2016, nesoucích podtitul „Blýská se na lepší časy“ (bitva v prostorách sýpky a ti, kteří byli v sobotu, mohou potvrdit, že se sakra blýskalo), se nám daří držet časovou linii a tento rok nebude výjimkou. Už jste se seznámili s opaty Jiřím Vašmuciusem, Ondřejem Trojerem a Eugenem Tyttlem. Vyjímkou v posloupnosti byla pověst při 10. výročí, kdy jsme udělali z ovčáka Ondry, opata Gerharda.
Nový opat:
Pro letošní ročník bych vám ráda představila opata Celestýna Stoye. Nejen on, ale i ostatní opati, kteří přišli do Plas po Trojerovi a Tyttlovi, jsou malinko opomenuti. Pojďte se seznámit s Celestýnem Stoyem, 52. plaským opatem.
Zajímavou a dosud opomíjenou souvislost nabízejí erby po sobě následujících opatů plaského kláštera. Opat Eugen Tyttl užíval starozákonní motiv Mojžíšova měděného hada na břevnu, a jeho nástupce Celestýn Stoy si zvolil emblém s námětem Jozue zastavuje slunce.
Život opata Celestýna Stoye:
Celestýn Stoy se narodil 8. ledna 1700 v tvrzi Volešná u Rakovníka. Jeho otec působil jako hospodářský úředník, což předurčovalo mladého Celestýna k pozdějšímu aktivnímu životu v církevní hierarchii.
Do kláštera vstoupil 18. října 1716 za opata E. Tyttla. Zde se začal postupně vypracovávat a prokázal své schopnosti a oddanost klášterní komunitě. Jeho magistrem byl A. Bouchal, který hrál významnou roli v jeho vzdělávání.
Po několika letech strávených ve studiu v Praze se Stoy vrátil do Plaského kláštera, kde se postupně vypracoval na pozice podpřevora, provizora a cellaria. Jeho práce a oddanost z něj učinily klíčovou postavu v klášterní hierarchii.
Volba opata:
Volba Celestýna Stoye za opata probíhala ve velice nejistém období, nicméně Stoy byl nakonec slavnostně zvolen plaským opatem 16. června 1738.
Na relativně mladého Stoye čekala řada výzev a obtíží. Jeho období vlády spadalo do doby válek o rakouské dědictví, což klášteru přineslo mnoho finančních a organizačních problémů. Stoy se odhodlal pokračovat v plnění Tyttlových projektů a přispěl tak k rozvoji kláštera a jeho okolí.
Přispěl k dokončení několika stavebních projektů, včetně dvora v Hubenově, kostela
v Kostelci, fary v Žebnici a obnovy vyhořelého dvora v Lomanech. Jeho práce také zahrnovala zvelebování klášterních hospodářských aktivit a péči o komunitu.
Po deseti letech služby opat Celestýn Stoy zemřel ve věku necelých 49 let, když se vracel
z volby velehradského opata A. Huka 27. září 1748. Jeho památka žije dál v historii Plaského kláštera a jeho příběh poskytuje inspiraci pro další generace.
Eva Zajícová
Cisterciácké noci s Osadou 2023
9. – 10. června 2023
I letos Vás srdečně zveme do plaského kláštera na Cisterciácké noci s Osadou.
A jelikož si v letošním roce připomínáme 300 let od úmrtí Jana Blažeje Santini‑Aichela (1677–1723), budou i naše prohlídky věnovány jeho géniu.
Už 10 let se Osada na začátku léta zavírá do plaského kláštera a zve diváky do jeho zákoutí pod rouškou noci. Klášter leží v malebném údolí řeky Střely v městečku Plasy.
Roku 1144 ho založil kníže Vladislav II. a na jeho stavbu si pozval řeholníky z Langheimu. Samotná stavba byla velice komplikovaná, neboť se rozhodli stavět v bažinách. Oni však přišli s novinkou, kterou pak v pozdějších letech při jeho kompletní přestavbě použil i známý architekt a stavitel Jan Blažej Santini Aichel. Bažinu nevysušili, ale použili dubové kůly, rošty, izolační vrstvy, jako jsou různé břidlice a jíly, a na těchto základech vyrostl plaský klášter. V roce 1992 byl klášter vyhlášen národní kulturní památkou a nebojím se napsat, že je i světovým unikátem. A všechny památky jsou tu hlavně pro návštěvníky. Velkým návštěvnickým lákadlem jsou noční prohlídky.
Je to netradiční prohlídka objektu, kdy se památka zahalí rouškou tmy (není rouška jako rouška) a před Vámi se odehrává tajemný příběh, ztvárněný herci profesionálními nebo jako v našem připadě, herci ochotnickými.
Divadelni spolek OSADA byl založen roku 1995 Jiřím Vynáhlovským a úspěšně funguje až do dnešních dnů. Spolek odehrál spousty komedií, pohádek, kabaretů a nezalekne se ani vážnějších kousků. Proto pro nás byly noční prohlídky velkou výzvou a velkou hereckou zkušeností. Hrajete v prostorách, kde akustika buď vůbec není nebo je jí tam hrozně moc. Nemáte nápovědu, nikdo se na Vás zpoza zástěny neusmívá s plnou pusou bramboráku, vždy připraven nahodit, když zrovna máte okno. Hrajete v místech, které ve Vás vzbuzují až posvátnou úctu, něco jako kdybyste stáli na prknech Národního divadla. Všechny prostory jsou navíc osvícené svíčkami a světly, které ještě umocňují tu kouzelnou atmosféru.
Cisterciácké noci je to, co již neuvěřitelných 10 let spojuje klášter Plasy a Osadu.
Cisterciácké noci s OSADOU, je dnes již tak jasné spojení, jako Čuk a Gek, Romeo a Julie nebo vepřo-knedlo-zelo. Ale vždy tomu tak nebylo. Když za námi v roce 2011 přišel Michal Široký, zda bychom si chtěli zkusit nočky v plaském klášteře, nikdo z nás netušil, co to vlastně obnáší. Zjistili jsme si podrobnosti a začali přemýšlet o příběhu, který se vztahuje ke klášteru a bude trvat přibližně jednu hodinu.
Sedíce ve Fordu Fiesta, nažhavili jsme mozkové závity a třetí červnový víkend, roku 2011, před zraky asi 500 diváků, jsme klášter knížetem Vladislavem II. založili, postavili – všichni s láskou vzpomínáme na mnicha Ludvíčka, ukryli jsme v jeho zdech prchající jeptišky i s abatyší Picconelou a nakonec jsme ho nechali husity vypálit. Slušný začátek, že?
S velkým nasazením jsme se do toho pustili i v roce 2012.
Cisterciácké noci s OSADOU aneb když mni (Y) ši maji préé. Jestli v prvních nocích hrálo 22 herců i neherců, tak tady jich bylo 45! Pan kastelán se kácel! Opata jsme poslali do Vatikánu, mniši vybrali kasu a udělali si mejdan. Nakoupili na trhu pivo,maso a zeleninu, vyrobili prvni buřty v království českém, pozvali lidi z Plas, secvičili baletní představení a když probíhal tanec kyprých vesnických děvčat, rozrazily se dveře a v nich stál – hádejte kdo? Opat!
Vrátil se ještě pro nějaké peníze a zjistil, že kasa je prázdná: To byla mela!
Zločin v klášteře byl podtitul k třetím nocím s OSADOU. Námět napsala Zuzana Rampichová, scénář vytvořil Pavel Palán. Příběh tak vznikl na základě skutečné události, kdy se někdo pokusil otrávit opata Vernera. Úspěšné vyšetřování zahájily jeptišky – opět ženy na půdě mužského kláštera! A nutno podotknout, že kladením velice záludných otázek se jim nakonec podařilo případ vyřešit a viníka po zásluze potrestat. Upozornění – nikdy před nikým neříkejte, jakou náplň mají Vaše oblíbené koláče! Opat Verner málem dojel na povidlové!
Čtvrté Cisterciácké noci Vás seznámili s barokními umělci, kteří se více či méně podíleli na přestavbě klášterního areálu společně s opatem Evženem Tyttlem. Byli jste svědky skvěle odvedené práce architekta Santiniho, příjezdu sochaře Brauna a malíře Brandla. Pánové Liška a Pink se ze začátku věnovali více místním děvčatům než zdobení stěn freskami, ale záhy pochopili, že u mnicha Bouberleho jim to tak snadno neprojde.
Páté noci s OSADOU, o tom, když klášter Plasy byl jen pouhým snem, nás zavedly do Francie na místo zvané Citeaux, kde se právě postavil první cisterciácký klášter a vznikl nový mnišský řád a čekalo se na příchod prvních řeholníků. Po úvodním tanci přírodních živlů spojených s cisterciáky, jste se stali součástí průvodu mnichů a při jejich zpěvu na klášterní chodbě, se mnohým z Vás tajil dech. Dozvěděli jste se spoustu zajímavých informací, jako např. že Citeaux je latinsky Cistercium, proto tedy cisterciáci, že jejich patronkou je Panna Marie, první vstoupivší do nového řádu byl Bernard z Clervaux a že barva cisterciáckého hábitu je bílá.
Několik dalších ročníků se nám podařilo odehrát v časové posloupnosti. V pořadí 6. Cisterciácké noci, Blýská se na lepší časy, nás zanesly do období po pražské defenestraci, kdy v Plasích hledal útočiště Jaroslav Bořita. Statečný opat Vasmucius pomáhal bránit město Plzeň proti Mansfeldovu vojsku, ale nakonec padl do zajetí. Tyto noci se poprvé odehrály na půdě sýpky a v prostorách před ní. Proběhla velká bitva, kterou si návštěvníci vychutnali za doprovodu mnišského zpěvu, který se linul z kaple Máří Magdaleny a celou atmosféru ještě podkreslil. Vychutnali ano, tedy alespoň ti, co přišli v pátek a bylo nádherné letní počasí. Sobotní podvečer začal také celkem normálně. Duch zesnulého opata Vasmucia vzpomínal, Bořita v dámských šatech prchal z Prahy, chorály se pěly, bitva se bojovala…až do té doby, než přišel náš meteo nadšenec Petr Koza a ukázal nám předpověď. Ve 22:00 se na nás přihnala neskutečná bouřka, hromy, blesky, průtrž mračen, čirá hrůza. Hodně návštěvníků ani nedorazilo kvůli popadaným stromům…ale my, my herci, jsme hráli dál. Diváci vše sledovali z okýnek sýpky a my jsme pokračovali v bitvě o Plzeň a bylo to ještě více skutečné! Zpěv v kapli zněl v té bouři ještě více děsivěji! Zabití nebo zranění vojáci padali do vody a bahna; ti co měli za úkol zajmout opata, jako by ani nevnímali, všichni jsme byli v jakémsi transu…Blýská se na lepší časy mělo vyjádřit, že se Bořita přimluvil u císaře Ferdinanda II., aby za jeho záchranu byl plaským cisterciákům vrácen majetek a ne, že to způsobí takové boží dopuštění…Další názvy nocí už tedy byly voleny velice opatrně a s rozvahou, jak uvidíte dále.
Milovaný a prokletý…Kaceřov. Tyto noci měly zatím nejdelší program. Nedalo se vysvětlit pár slovy, jakou spojitost měl plaský klášter a tvrz Kaceřov. Tvrz totiž neustále měnila své majitele. Ti poslední, mocný rod Gryspeků, kteří byli po 30leté válce na straně poražených, se nedokázali smířit se zabavenim majetku a celá rodina spáchala ve zdech Kaceřova, hrůzný čin. Při jejich poslední společné večeři, všichni, děti nevyjímaje, pozřeli jed… Dovolím si říci, že tohle byla ta nejvíce smutná a dojemná scéna a diváci na ni i po těch letech stále vzpomínají…
Celý ten příběh pokračoval v nocích s názvem Jmenuji se Ondřej Trojer a jsem 50. opat plaský. Společně s opatem Trojerem jsme naplánovali klášterní přestavbu, pozvali jsme si na to velice známého arcibiskupského architekta Jeana Baptistu Matheye a vše běželo jako na drátkách. Nebýt těch kralovických občanů, co si vzpomněli, že chtějí peníze na cín, na nové varhany. A právě tady se vrátil do hry, rod Gryspeků, kteří odpočívali v kralovické hrobce. Smutnou hrou osudu – v cínových rakvích. Jak asi tušíte, Gryspeky, (kteří vinou kletby, ani po smrti nenalezli klid) z cínových rakví přesunuli do dřevěných a Kralovice tak získali své varhany…
Zatím naše poslední 9. noci s Osadou, Radimova lípa, Vám přiblížily osudy prostých vesničanů, kteří se společně vzbouřili proti vrchnosti. Nebýt toho, že páni si na potlačení vzpoury pozvali Kryštofa Haranta, možná by to pro sedláky dopadlo dobře. Ale takhle? Kdo si zachránil holý život, měl veliké štěstí. A nakonec museli i s Radimem, vůdcem povstání, sázet lípy podél celého plaského cisterciáckého opatství. A ponaučení? Nikdy si na schůzku s lotrem nenoste žádné jiné peníze. Zvlášť, když jsou to peníze Vaší milované ženy Filomeny.
Na naše výročí 10. Cisterciáckých nocí s Osadou jsme si museli 2 roky počkat. Situace bohužel byla taková, jaká byla, a nedalo se dělat nic jiného než vydržet a doufat, že už to snad konečně vyjde. A zdá se, že jsme na dobré cestě. 24. – 25. června 2022 se pro Vás v 19:00 otevřou dveře plaského kláštera – noci s Osadou napotřetí podesáté.
A na jaký příběh se tedy v červnu můžete těšit? Inspirací pro něj byla jedna z pověstí, která se pojí s plaským klášterem, a to: „Jak se ovčák stal opatem“. Přeneseme se do roku 1260, kdy do Plas zavítal král Přemysl Otakar II. A rozhodně nepřijel jen tak náhodou. Dostalo se mu totiž do ruky několik dopisů, kde si pisatel stěžoval na neúměrné chování opata, a naléhavě žádal o nápravu. A protože král má v plánu doprovodit svoji krásnou sestřenku do chotěšovského kláštera, zajedou si ten kousek i do Plas. Máme pro Vás 2 až 3 překvapení a doufám, že budete z letošních cisterciáckých nocí odcházet s pocitem dobře strávené hodinky ve skvělé společnosti A co bude dál a jak to všechno dopadne? Na to si musíte počkat a přijít za námi 24. – 25. června do plaského kláštera
A protože je to kulaté výročí, tak ještě pár čísel.
– za 9 let se na nás přišlo podívat asi 4700 návštěvníků, v průměru 500 návštěvníků za víkend!
– nejvíce herců a neherců bylo při druhých nocích v roce 2012, a to 45!
– nejméně nás hrálo v 2013 Zločin v klášteře, a to 18.
– za 9 let tedy všechna představení pro Vás odehrálo cca 243 herců i neherců.
– skoro každé noci jsme hledali klíče k brance – přívěsek s modrým medvídkem. Nikdo ho nikdy namouduši! neměl v ruce a pak se vždy někde záhadně objevil – třeba kanceláři.
– nejmladší účastnice nocí s Osadou byla Ema Nágrová – 3 roky.
– nejstarší…to se přece neříká.
– 2 x jsme do kláštera propašovali jeptišky – v roce 2011 prchající z Chotěšova před husity.
– 2013, kdy jako vyšetřovatelky odhalily, kdo chtěl otrávit opata Vernera.
Aby jste pochopili výraz neherec – jsou to manželky, děti, manželé, kamarádi a ostatní příbuzní a známí – herců. A úplně nejvíc nejlepší na tom je, že se do kláštera na noci moc rádi vrací…
– všechny příběhy pro nás vždy perfektně nafotil David Kratina
– videa vytvořil Václav Jícha
– neméně důležité jsou scénáře:
– 2011-2014 Pavel Palán
– 2015-2016 Olga Pašková
– 2017-2020 Eva Zajícová st.
A další věci, bez kterých by se to určitě neobešlo – světla, hudba, dozor nad svíčkami, aby svítily po celou dobu prohlídek, šití kostýmů, shánění kostýmů, výroba rekvizit, pečení, nakládání, nákupy, občerstvení pro herce, odvoz herců nebo rekvizit a další a další věci.
Nezapomněli jsme ani na Vás na diváky. ♡
A neméně důležitým je herec. Herec, který se vrhne do bláta, když dostane smrtelný zásah mušketou, herec, kterému se v pátek zarývají okovy do obnažených kotníků a přesto si je v sobotu bez řečí znovu nasadí, herec, který zadržuje slzy při scéně, ve které umírá jeho celá rodina, herec, po jehož výkonu se Vás pak diváci ptají, zda ta slečna, co ztvárnila Santiniho, má stejně ochrnutou část těla, jako měl Santini sám … a ještě za mnohem víc, a za to všechno Vám všem patří můj velký dík!!!
Velké díky patří i klášteru Plasy, panu kastelánovi Duchoňovi, a celému klášternímu osazenstvu. ♡
Já bych ještě nakonec ráda věnovala tichou vzpomínku, tam nahoru, pánům, kteří už se na nás nepřijdou podívat, pánům, kteří nás opustili přesně na den, 2 roky po sobě.
1. prosince – 2019 pan Robert Drozda, hodinář, který se staral o hodinovou věž v plaské sýpce, vždy usměvavý a ochotný s láskou vyprávět o plaských hodinách…a 1. prosince 2021 Jan Popovič, klášterní hlídač, který působil, že ho nic na světě nemůže rozházet a Osadě se to párkrát skoro podařilo, třeba když jsme už poněkolikáté ztratili modrého medvídka, nebo ty svíčky, jak…ale to už zůstane jen mezi námi …
…bylo fajn se s Vámi setkat♡♡
Eva Zajícová